neděle 11. září 2016

Anatomie

Čím jiným začít, než naší milovanou Aničkou..


Anatomie – královna prváku, jeden z nejnáročnějších – ne, nejnáročnější -  ale na druhou stranu taky pravděpodobně nejzajímavější předmět, který vás v prváku čeká. 




V anatomii se učí o stavbě lidského těla. O stavbě tak detailní, jako jste si předtím nedokázali představit. Na anatomii mě nadchlo, jak i ty nejběžnější věci, které člověk vnímá jako svojí součást, (například žlábek pod nosem mezi pravým a levým horním rtem), mají svůj anatomický název. Bohužel se nejedná pouze o útvary tak snadno uchopitelné, ale jedná se i o seznamy cév, nervů a jejich průběhů, o kterých si už člověk tak jasnou představu neudělá.







U nás v Plzni je velmi příjemný fakt, že anatomie je zde rozdělená na dva samostatné předměty - Anatomie - kterou se myslí anatomie systematická, ve které se probírají jednotlivé systémy a popisy struktur a Topografická anatomie,  zabývající se  vzájemnými vztahy jednotlivých struktur v různých oblastech lidského těla. Ta nás čeká až v druháku.



Předmět Anatomie obsahuje dvě složky, z nichž jednou jsou přednášky, druhou praktika.

Přednášky jsou stejně jako všechny ostatní nepovinné. Ještě loni probíhaly v Pavláku, letos by už snad měla být dostavěna nová posluchárna poblíž Biomedicínského centra. Přednášky bývají dvakrát týdně, přednášejících je víc a různě se střídají. Příjemný fakt je, že zubaři je mají zvlášť, nejsou spojeni se všeobecňákama.
Z mé osobní zkušenosti, docházku doporučuji, pokud je čas a aspoň malá chuť dávat pozor. Jinak nejsou jednoznačně nezbytné. Vše, co je potřeba, je psáno v Čihákovi, ale pokud máte to štěstí a patříte mezi ty šťastlivce, kteří co slyší, to umí (já ne, takže jsem na dobré polovině přednášek chyběla), tak není nad čím váhat. Občas to bývá dokonce i sranda. Například se názorné ukázce dozvíte, co udělá scrotum, když je zima, na videu uvidíte, co vše se dá polykat a mimínům se pověnujete nejednou. 
Pokud máte pocit, že některé přednášky jsou lepší, jiné horší, tak mám malý typ. A to sice se zkontaktovat se všeobecňákama, kteří mají přednášky před zubařema a zjistit si od nich,  jaká přednáška byla, či aspoň kdo přednášel. Během roku zjistíte, co (kdo) vám sedí a budete vědět, zda jít či nejít.

Druhou částí předmětu jsou praktika. Zde by se měla studentům příblížit látka probíraná na přednáškách, často s pomocí preparátů z pitevny. Součástí praktik bývá i pravidelné zápočtové zkoušení. Praktika se konají v Procházkáči. Každá skupina má přiřazeného stálého vyučujícího (může se tedy stát, že vám bude změněn, ale jedná se spíše o zřídkavé výjimky). Praktika jsou každý týden a jsou na ně vyhrazeny 2,5 hodiny, což nedodržuje každý vyučující. 
Ideální náplň praktik si každý asistent představuje trochu jinak. Někteří vyučující tráví většinu času na pitevně, kde demonstrují na preparátech, jiní preferují výuku s pomocí prezentací (nebo bez nich) a na pitevně tráví času méně.
Pro vás se ale nejspíš nejdůležitější částí praktik docela rychle stanou již zmiňované zápočtové testy. První test se píše po prvních třech týdnech – test z kostí. A za ním následují testy další v časovém rozpětí 2 týdnů. V případě neúspěchu, máte následující hodinu po testu máte možnost opravy. Výsledky testů se většinou dozvídáte relativně rychle formou emailu. Jsou ale učitelé, kteří spoléhají na vaší osobní intuici, zda jste test napsali či ne a nechají vás potrápit. Proto je lepší test nepodceňovat a učit se. Myslím si, že na každý test by měl týden přípravy stačit.

Na praktika je důležité nezapomínat na plášť a přezůvky! (na chodbě je kdyžtak možné si dokoupit návleky a rukavice za 10 Kč.)

Okruhy testů jsou následující:

První semestr:


Kosti
Test z kostí je první a v porovnání s testy  následujícími, relativně lehčí zkoušení. Pro studenty zde bývá stěžejní seznámit se s latinou s principem anatomických popisů. Až se budete bezduše učit sulcus tendinis musculi flexoris hallucis longi, tak asi moc tušit nebudete. (Ale věřte, že na machrování nad medicínou nepolíbenými spolužáky si to zapamatujete :) ).
Samotná látka, až na pár libůstek neobsahuje nic jiného, než popisy hrbolků, zářezů, linií a podobně. Většina učitelů volí zkoušení ústní formou, proto je důležité se na kosti dobře orientovat.
Ke studiu doporučuji projít především obrázky z Čiháka, text ale nevynechávejte! Není také zcela od věci, zajít si na pitevnu a kosti si prohlédnout a "ošahat".
Mezi nejoblíbenější úkoly, pak od bývá zorientování kosti (fibula, clavicula, patella).

Klouby
Jeden z lehčích testů. Na učení - Čihák - opět procházejte obrázky. Naše zkoušení mělo písemnou část a část praktickou na pitevně. U testu se vyžadoval například popis pohybu kolene.. ale zásadní je naučit se základních popisů kloubu –  typ podle počtu komponentů, podle tvaru styčných ploch, popis kloubního pouzdra, doplňující aparáty (ligamenta, burzy, dicus x meniscus, lambrum articulare, šlachy..), pohyby v kloubu. 
S částí praktickou nebyly větší problémy. Vyžadují se většinou útvary, které znáte z obrázků.

Svaly
Oproti pohodovým kloubům byly pro mě svaly snad nejhorší zkoušení ever. Na svaly jsem se slepě naučila tabulky z červeného Grima (tabulky jsou u tohoto zkoušení základem, ale v žádném případě bych nepodceňovala obrázky – ty jsou pravděpodobně nejlepší v Čihákovi či ve skriptech 3.LF, které najdete na jejich stránkách.) Čiháčí text taky pomůže, nicméně já nestíhala. 
U zkoušení opět bývá i pitevna. 
U zápočťáku byly od nás vyžadovány pouze svaly končetin, nic méně ani tak toho není málo. Sval umíte, pokud znáte jeho začátek, úpon, funkci, inervaci. Dost věcí je zde ale logických, stačí na chvilku zvednout hlavu od tabulek a zamyslet se. Já jsem bohužel byle ten nešťastný případ, který zjistil, že flexory prstů, jsou na přední straně předloktí, až při učení se na zkoušku :D 
Perlička na konec. Když nás na praktikách upozorňovali na záměnu m. quadratus femoris a m. quadriceps femoris, přišlo mi to naprosto neuvěřitelný a smála jsem se. U testu jsem ale chybovala a jediná jsem nebyla.

Lebka
Zkoušení z lebky je pro zubaře jednoznačně nejvýznamnější zkoušení. Klade se na něj velký důraz. Struktory procházející foramen jugulare včetně jeho rozdělení na dorsolaterální a ventromediální část byste měli vyjemnovat i o půlnoci po třech panácích tequily a když si to tak vybavuju, tak nás tímto zkoušením strašili snad již od začátku roku. "Na lebce budete znát každý milimetr! Každou incisuru, foramen, tubreculum, canaliculus!" A je tomu tak. Není sranda zapojit mozek a uvědomit si, jak jsou tam ty kosti vůbec naskládaný, natož si představit průběh n. facialis temporálkou..
Na lebce člověku irituje, že přestože nikdy neslyšel o arterii, sinu nebo hlaváku, tak se je k otvorům se je prostě naučit musíte. 
Pro zubaře kolují skvělé výpisky, které bývají vyžadovány.

GIT – Gastrointestinální trakt
První pořádná a relativně zajímavá kapitola, nic méně rozsahem zatím nezvyklá. Pro zubaře klíčová díky ústní dutině, takže nepodceňovat (prořezávání zubů...!)  
V tomto momentě se dostáváte do fáze učení, kdy jde primárně o to číst a číst a snažit se toho zapamatovat, co nejvíc. Z GITu jsme byli zkoušení pouze písemně.

Druhý semestr


Dýchačák
Snad nejkratší kapitolka v Čihákovi a nejsnazší test. Jediná zrada je, že následuje po zkouškovém a možných prázdninách. 
Důležité jsou plicní segmenty, průřez hilu pravou a levou ledvinou, fakt nemám ráda větvení bronchiálního stromu, stavba hrtanu je trochu komplikovanější na představivost, ale co… dá se všechno.

Močopočo
Jelikož jsou do jednoho termínu vražené dvě soustavy, tak se jedná opět o rozsáhlejší test. Mezi nejproflklejší otázky patří obsah funikulus spermaticus, vrstvy scrota, histologická stavba ledviny je alfa omega. Náš asistent měl v oblibě m.psoas major a m. quadratus lumborum (opět klasický popis svalu), jejichž popis byl dobrá polovina testu z moča. Dále byste nejspíš neměli zapomenout na histologii a menstruační a ovulační cyklus, nicméně my jsme je v testu neměli.

Artérie
Kapitola, kterou začíná ta „ošklivá“ část anatomie, kdy se začínáte učit seznámky, které nějakou logiku sice dávají, ale rozhodně ne takovou, jako když popisujete útvary dutiny ústní. Nic méně na podobném stylu učení, budete muset nějakou chvíli setrvat, jelikož následující soustavy nebudou jiné a na arterie budete ještě s melancholickou láskou vzpomínat. 
Obrázky doporučuju, ale bohužel nespasí. Kombinace Čiháka s Memorixem zdá se býti ideální. Memorix má důkladnější ilustrace, ale nachází se zde odchylky od Čiháka, toho ale vždy upřednostněte.

U zubařů - maxillárka!

Žíly a Lymfatický systém
Žíly jsou obdobou artérií. Dost často probíhají společně a mají stejné názvy, u pár základních se názvy liší, viz. v.jugularis (x a.carotis), na což si musíte prostě zvyknout. Čihákovo zpracování vén mi dost iritovalo, protože jsem se vždycky dost orientovala podle obrázků a u této kapitoly se díky četné variabilitě obrázky s textem odlišují. U žil patří mezi top otázky kavokavální a portokavální anastomózy, intrakraniální siny.

Lymfaťák je sranda kapitolka. Po cévách to již není nic velkého. Názvy se podle umístění neliší. Naučila jsem se pár uzlin z obrázků, stavbu uzliny, hlavní mízovody a stačilo.

PNS – periferní nervový systém
PNS si může se svaly podat ruku. Kombinovala jsem Memorix s Čihákem a stejně nebyla moudrá. Učíte se větve, větvičky, větvě větví větví, až jste z toho celí pryč.Obrázky z Čiháka byly pro mě naprosto nestravitelný. V Memorixu mi pomohly mapičky, hlavových nervů. Nicméně v teorii se tyhle dvě učebnice krapet liší a já z toho byla dost zmatená. Názvy jader hlavových nervů nazývá každá učebnice jinak, občas je zmíněno i jiné množství. V těchto věcech dejte na Čiháka a moc to neřešte :D
Jo, a hlaváky  (trigeminus!) se naučte perfektně, pokud jste na zubech. Moc důležitějších věcí není :))

CNS
Pokud jste se dostali sem, je období hnusných zápočťáků za vámi, pokud máte hodného učitele a stačí mu řezy mozkem. Ty jsou perfektně zpracované na mefanetu od paní Eberlové. Stačí párkrát projít a máte to.. Zkoušení pak probíhá pouze na pitevně. Řezy jsou ve finále zábava :)

Materiály

Já osobně jsem potřebovala tyto:


Čihák 1,2,3
Memorix anatomie
Základy anatomie 1 - Grima (na svalové tabulky)
Minimum z CNS – Kott


Zkouška

Zkouška se skládá po již zmiňovaných dvou semestrch výuky, na konci letňáku. Obsahuje tři části – PC test, pitevna a ústní zkoušení.


Počítačový test


PC test je první čátí zkoušky. Obsahuje 25 otázek s 4 možnými odpověďmi multiple choice. Za každou správnou otázku je maximum 4 body, tudíš maximální počet bodů je 100. S výsledkem 70 bodů jste test splnili a pokračujete na pitevnu. Pokud máte méně než 64 bodů, můžete dorazit na opravný termín až za 14 dní. Jeden ze 3 pokusů, který máte na zkoušku ale ztrácíte až po 3 nepovedených pokusech na počítačovém testu.
Test se píše každé pondělí na děkanátě v Husově ulici.
Na test existují vytažené otázky, které jednoznačně doporučuji projet, ať nestíháte jakkoli. Jsou docela zákeřné, ale když je alespoň jednou projdete, určitě si něco zapamatujete.


Pitevna


Na pitevnu se nejspíš chodí s tím, že prostě uvidíte. Žádnou speciální přípravu jsem jí nevěnovala, ale pokud k ní jdete na podruhé, nejspíš bych si prošla obrázky a atlasy.
Na pitevně se nachází 12 preparátů, na nichž jsou praporkem označené struktury, které máte co možná nejpodrobněji popsat. (Například pokud máte řez mozkem a praporek v corpus callosum, nestačí napsat pouze C.C., nýbrž byste měli charakterizovat i přesnou část tzn. rostrum / genu / corpus / splenium). Pro úspěšné složení pitevny stačí správně popsaných 8 stanovišť. Pokud máte správně 7 a méně, odečítá se vám pokus na splnění zkoušky a zkoušku z pitevny opakujete.

Ústní část

Ano, pokud jste se dostali sem, myslím, že máte to nejhorší za sebou. Ne, že by nebyli lidé, kteří od ústního nebyli vyhozeni, nic méně se už jedná o tu osobnější část zkoušky, Doposud se vámi moc nikdo nezabýval a bylo na vás, jak se k ústní části prokoušete, u ústního už máte šanci zapůsobit :))
Nejprve si vyberete obálku obsahující vaše zkouškové otázky. Bývá jedna z lokomočního aparátu, druhá ze zbylých systémů, třetí pak PNS/CNS. Následně máte čas na přípravu na potítku. Sem tam projde nějaký asistent a zeptá se vás, jak jste na tom. Když jste připraveni, můžete jít ke zkoušce. Ať jdete ke komukoli, působte sebevědomě, ale s dávkou pokory. Už se moc nestresujte a uvidíte, ono to dopadne. Většina zkoušejících je na vaší straně a snaží se vám případně pomoci :)
V případném neúspěchu jdete příště rovnou k ústní zkoušce.


A jak to mají zubaři?

Pokud studujete zubní a doufáte, že se jako budoucí specialista na okolí obličeje, respektive úst vyhnete detailnějším popisům ostatních, pro vaši budoucí profesi ne zcela podstatných krajin lidského těla, tak se této mylné představy zbavte co nejdříve. Ano, na všechny znalosti ohledně lebky, cévního zásobení a inervace hlavy se klade doopravdy důraz, ale zbytek musíte umět také a to bez výjimek. Ještě do předloňského roku, se studenti zubního nemuseli na test ze svalů učit začátky a úpony, to se ale loni a už se učíme všechno stejně jako všeobecní. Je fakt, že závěrečný PC test skládáme všichni bez ohledu na to, jaký obor studujeme, takže procházíme i stejnou přípravou.

Přeci jen malý rozdíl představuje záverečná, kdy nás tedy ušetří pár zkouškových otázek typu fasciální prostory nohy nebo mízní systém dolní končetiny. Na první pohled to vypadá, že se pouze o pár otázek nejedná (zubaři měli letos celkem 125 otázek, všeobecný 142), ale ve finále je realita taková, že mají zubaři u jedné otázky více témat, která mají všeobecní jako otázku zvlášť. Vyplývá z toho, že by se po všebecných mohly vyžadovat podrobnější znalosti, jak tomu ve finále je, se můžeme jenom domnívat...
Aby si snad čtenáři všeobecňáci nemysleli, že se snažím zubařinu se všeobeckem snad zrovnoprávnit :), tak zubařský odstaveček zakončuji radou, že zkusit se v nouzi vymluvit na to, že jste "jenom zubař" se občas může vyplatit. :)

Příprava aneb trocha strategie na závěr

Samozřejmě, je těžké se připravit na všechny tři části zkoušky na jednou. Člověk často neví, co se učit dřív. Jestli se perfektně připravit na ústní část, když by s těmito znalostmi měl teoreticky uspět u PC testu i pitevny, jestli projít obrázky či vytažené otázky.

Já sama jsem měla se strategií problém také. Systém učení jsem zvolila takový, že jsem si vymezila 3 týdny přípravy, přičemž mi trvalo docela dlouhou dobu než jsem se trochu rozjela. První dva týdny jsem vše projela poprvé, poslední týden jsem opakovala. Na vytažené otázky jsem si nechala asi 3 dny před zkouškou, kdy jsem jimi prokládala opakování. Strategie se mi vyplatila a všechno jsem zvládla napoprvé :).

Závěrem si troufám dát vám jedinečnou radu. Látky hodně a je doopravdy malá pravděpodobnost, že patříte mezi ty šťastlivce, kteří den před zkouškou spokojeně dočtou poslední stránku s osvíceným úsměvem na rtech a pocitem, že všechno umí. Jsme tam tom všichni stejně. Panikaříme, propadáme depkám, zoufáme, chceme se na všechno vykašlat a tyto stavy občas proložíme chvílemi odhodlání a nasazení. A protože čas v panice často převládá nad časem efektivní přípravy, sem tam chceme zkoušku odložit a připravit se řádně až na další termín. Zakažte si to! Je dobré jít na přihlášený termín co nejdříve, jak to bude možné i třeba s tím, že zvládnete jen PC test. Je lepší splnit aspoň část zkoušky a mít časové rezervy pro případ, že by štěstina nestála na vaší straně a museli jste nějaké části opakovat.
Jsem přesvědčená o tom, že to nebude zrovna váš případ, ale štěstí přeje připraveným. :)

Hodně štěstí!

pondělí 29. srpna 2016

Prvácké předměty

Když jsem již v té zmiňované "psací náladě", tak jsem se rozhodla, že se vrhnu do toho, co pravděpodobně tíží nejvíc letošní zubařské prváky. Ráda bych rozjela sérii článků o předmětech, které na Vás v prváku číhají. Podala bych Vám o nich nejdůležitější informace, co se samotné výuky týče, ale i ohledně učení a materiálů. 


Předpokládám, že většina má již zápis za sebou a tak s tímto úvodem přicházím trochu s "křížkem po funuse". Nic méně jsem člověk systematický a proto si malý přehled na úvod nenechám ujít. :)


Zápis je prvním krokem, který Vaše studium, ne ve velké míře, ale přece, ovlivní. Již zde totiž máte možnost volby. Naše fakulta je mezi ostatními lékařskými fakultami trochu raritou v tom, že již v prváku vyučuje povinně cizí jazyky. Je možné si vybrat z angličtiny, němčiny, španělštiny, francouzštiny. Na zubařině se však ne všechny jazyky pravidelně otevírají. Letos jsme měli v ročníku samé angličtináře a pouze 4 němčináře. Je tedy možné, že od vysněně frániny budete muset upustit.

Na zápisu se píše rozřazovací test, abyste byli rozřazeny do vyrovnaných skupin podle úrovně, na které se nacházíte. Ten je však klíčový především pro angličtinu, protože uchazečů o ostatní jazyky je minimum. Co se testu týče, tak se není čeho obávat. Je jednoduchý a pravděpodobně ne až tak zásadní pro budoucí průběh studia.

Další předmět, který je u zápisu závislý na Vaší volbě je latina. Ta má totiž 2 varianty - Latinu A pro pokročilé a Latinu B pro začátečníky. Základní Latina B je dvousemestrální, Latina A je pouze na jeden semestr a dělá se z ní zkouška tety už v zimě, což může znamenat více času na letní anatomii.
Pokročilá latina bývá doporučena, pouze studentům, kteří již absolvovali výuku latiny na jiné škole se zdravotnickým zaměřením. Nic méně, dovolují ji zapsat i žákům s několikaletou výukou latiny na gymnáziu. 

Po těchto volbách na Vás prvním ročníku čekají tyto předměty:

Anatomie
Biofyzika
Biologie a genetika I.
Cizí jazyk
Histologie a embryologie I.
Chemie
Informatika v zubním lékařství
Latina A/B
Preklinické zubní lékařství I.
Tělesná výchova I.
Základy první pomoci

Zkoušku skládáte v zimním semestru z Chemie (+ Latiny A) a v letním z Anatomie, Cizího jazyku a (Latiny B)

Z předmětů ala Informatika a První pomoc se vymaníte pomocí zápočtu a  předměty s I. pokračují do druháku - získáváte tedy pouze zápočet.

Pokud máte po zápisu v hlavě šrumec a tento článek Vám moc nepomohl se ho zbavit, nezoufejte, články o jednotlivých předmětech coming soon! 







středa 24. srpna 2016

Po roce Ahoooj!

Upřímně - nevěřila jsem tomu, že se ještě někdy ozvu, ale prázninový volno dělá zázraky.. moc tedy nevím, jak teď navázat na svoji loňskou aktivitu, ale nějakým nepochopitelným způsobem se mě momentálně zmocnila touha psát.

Jo, asi je na místě se omluvit za svojí nepřítomnost. Omlouvám se! (Ale neslibuju, že to bude lepší.)  Důvod absence je jednoznačný a nejspíš ne překvapivý.  Začátek školy byl prostě boom. Všechno se semlelo tak rychle. Šlo o to, naskočit na vlak a snažit se z něj nevypadnout a bránit se myšlenkám z něj dobrovolně vyskočit. Ne, na psaní blogu jsem něměla myšlenky. Nastěhovat se do nového města, nějak se v něm aklimatizovat a začít fungovat, pro mě nebylo lehké. A medicína tomu nepřidala. Když jsem se trochu oklepala, čas byl, ale přišlo mi zkrátka nějakým způsobem brutální si ve volném čase, kterého v prváku požehnaně prostě není, zasednout k počítači a psát opět o škole :D Jsem typ běhací a lítací a tak jsem mimo učení běhala a lítala a z představy psaní, mi bylo ouvej. Tak se prosím nezlobte,  radujte se, že žiju ( :D) a doufejte, že se v nejbližším čase objevíte sem tam článek. pracuje se na tom :)




neděle 27. září 2015

Přípravné kurzy - pomoc nebo pouhý alibismus

A je tu další článek ze série přijímaček. Tentokrát bych se chtěla zabývat přípravnými kurzy. 




Přípravných kurzů na lékařské fakulty je nespočetně. Téměř každá fakulta pořádá svoje a navíc své služby v oboru nabízí řada soukromých vzdělávacích organizací. Sama jsem navštěvovala dokonce dvoje, a tak bych vás ráda seznámila s mými osobními zkušenostmi.


První důležitá věc je ujasnit si, co od těchto kurzů vlastně očekáváte. Rozhodně nemá smysl navštěvovat kurzy v domnění, že vám tam látku bez vaší vlastní snahy nalejou do hlavy. A že to, že jste zaplatili nemalou částku za nějakou "aktivitu navíc" znamená, že se dostanete. (Ano, i já jsem si to před absolvováním svého prvního kurzu myslela.)

 Pokud nenavštěvujete kurz od SmartStudentu, nepočítejte s tím, že vás bez vaší vlastní iniciativy spasí a vy se jako zázrakem dostanete.

Všechny ostatní kurzy fungují spíše na principu vysokoškolských přednášek. Učitel si zde většinou chodí převyprávět látku a pokud nejsou dotazy, posléze bez zájmu odchází. Je mu úplně jedno, jestli během výkladu pozor dáváte nebo ne a počítá se s tím, že když si kutz zaplatíte, je ve vašem zájmu z toho něco vytěžit. ( a zdaleka na u všech návštěvníků to takto je)

Když jsem už  SmartStudent nakousla, tak jím i začnu. Jejich kurzů jsem se osobně neúčastnila, ale díky kamarádkám, které je absolvovaly jsem si o nich udělala představu. Strategie těchto přípravek je zcela odlišná. Zaměřují se speciálně na to, aby jste se dostali. (možná i na úkor porozumění látce) Nepřistupují k vám jako k samostatným studentům, kteří se jsou schopni z vlastní vůle a iniciativy nachytat na přijímačky, ale spíše jako ke středoškolským žákům (kterými koneckonců i jste), kteří stále potřebují bič, aby se něco naučili. Výuka je zaměřená na projíždění modelovek a dokonce se z otázek píší i testy. Musím říct, že za mých přijímačkových dob jsem litovala, že jsem se do SmartStudentu nepřihlásila. Nic méně nevím, jaký význam má pro budoucí uchazeče, vzhledem ke stále zvyšující se redukci konkrétních otázek z modelových zadání.

Já se již v druhém pololetí septimy přihlásila na tento kurz od Tutoru.


Cena kurzu za 60 vyučovacích hodin je cca 5 000Kč

Jedná se o jednosemestrální kurz, kdy jsme se scházeli 1x za 14 dní, ale téměř na celý den. Výuka probíhala od 10:00 do 15:15 v Praze na gymnáziu Jana Patočky. Každé setkání bylo zaměřené konkrétně na jeden předmět. Celkem jsme věnovali každému z nich 3 dny a biologii 4.

Přestože jsem šla na kurz pokaždé s těmi nejlepšími úmysly a doopravdy jsem se snažila být aktivní a dávat pozor, bylo to chvílemi nemožné. Výuka byla dlouhá a za celý den jsme měli pouze 3 přestávky. Na toto tempo většina středoškolských studentů, včetně mě, prostě není zvyklá. Bylo náročné celý den udržet pozornost a po skončení jsem byla mrtvá.

Vyučování probíhá ve stylu, že nejdříve vykládá lektor látku, na kterou se posléze zkoušejí modelové otázky.

Co se stylu a kvality výuky týče, tak musím říci, že na to, kolik mají lektoři času - 18 hodin na probrání veškerého středoškolského učiva, podávali výkony doopravdy neuvěřitelné. Samozřejmě ale nemohli probrat všechno, natož pak do detailů. Látka se tedy probírala ve zkratce, pouze nejdůležitější informace a následovalo upozornění na eňo ňuňo chytáčky, které se například v modelových otázkách vyskytují.

Důvodem pro návštěvu těchto kurzů bylo pro mě zjistit, co a jak se musím naučit. Byla jsem zde poprvné v kontaktu s určitým typem látky (která mě ve škole prostě nějakým způsobem minula) a s prvními modelovými otázkami.

Dle mého názoru je pro oktavána, který se připravuje na přijímačky, tento kurz nedostatečný. Na přijímačky je pořeba znát látku do detailů a tak si myslím, že tento kurz může plnit jen přesně takové požadavky, jako jsem na ně měla já.
Pokud ale o kurzu od Tutoru uvažujete, možná bych zvážila spíše celoroční verzi.

Jako druhý kurz jsem absolvovala přípravný kurz 1.LF.

Odkaz na kurzy přidávám zde.

Cena: 7000Kč.


Já jsem navštěvovala kurz typu A, který se konal v Praze v Purkyňově ústavu. Docházela jsem dvakrát týdně v pondělí a v úterý. Přednášky trvají hodinu a půl a jsou až k večeru. Každý den je soustředěn na jeden předmět, které jsou na rozdíl od Tutoru celkem čtyři - biologie, chemie, fyzika + latina.  Tu jsem vynechávala, protože jsem ji považovala za ztrátu času - k přijímačkám latina potřebná není. Berte tedy v potaz, že platíte lekce, které pro vás nemají jistý přínos.

Kurz 1. LF byl podstatně odlišný od Tutoru. Liší se délkou, cenou i stylem výuky - byl značně stravitelnější a přednášeli zde výše kvalifikované osoby - např. i někteří profesoři z fakulty. (což nemusí znamenat jistou výhodu). Látka ale byla probíraná mnohem více do hloubky (někdy možná až moc). A paradoxně se zde kromě občasné fyziky, modelové otázky téměř vůbec neprobíraly.

Očekávání:

Tento kurz jsem navštěvovala již během oktávy, čili již během mé dosti intenzivní přípravy, kdy jsem se učila téměř nonstop. Brala jsem ho jako jakousi formu odreagování (ano, čtete dobře), kterou jsem si spojila s výletem po Praze. Zároveň jsem byla doopravdy vděčná, když jsem mohla usednout do lavice a poslouchat "pohádky"vyprávěné od profesorů - bylo to o dost příjemnější než hodiny prozírané do učebnic. Návštěva kurzu pro mě znamenala dobré zopakování látky opepřené o pár méně podstatných zajímavostí.

Závěrem:


Pokud máte prostředků a času dostatek, tak kurzy rozhodně nejsou špatnou investicí. Zpětně ale musím říci, že nejlepší způsob učení a smysluplného nakládání s časem je přeci jenom příprava vlastní - sednout si nad knihu a jet. (otázkou je, jak dlouho to vydržíte..)

Přípravky dále bohužel svádějí k domněnce, že jenom samotná přítomnost zde znamená, že se učíte. To je bohužel omyl!

Nepočítejte s tím, že vám látku do hlavy nalejou. Učit se musíte buďto před a nebo po přednášce a a prostě mu neuniknete. Kurzy vám budou k užitku, pokud si předmět předem alespoň přečtete, aby jste trochu tušili, o čem přednášející mluví. Dále jsou super pokud něčemu nerozumíte, chcete si opakovat nebo potřebujete výklad a naučíte se sami až posléze doma.

Každopádně nestačí pouze přijít, něco poslechnout (nebo dokonce ani to ne), odejít a už se k látce nikdy nevrátit! (To, že je dobré během přednášky alespoň každých 10 minut odlepit oči od tabletu je snad jasné (jako mnohým nebylo).)

Já jsem kurzy absolvovala nejdříve pro to, abych získala přehled a podruhé proto, že jsem se už sama nezvládala učit víc (což bylo několik hodin denně) a tak jsem se prostě vydala na procházku a odseděla si dvě hodiny s pocitem, že se vlastně pořád ještě "učím". Finální přínos byl ale nejspíš ani ne 5%  toho, co jsem musela udělat.... A proto nezapomínejte na vaši vlastní přípravu a učení!




úterý 22. září 2015

Jak se Gingiva rozhodla pro medicínu - co dělat, když nevím?

Jelikož se mi škola už pomalu blíží a já se ještě pořád nedostala k tomu, kvůli čemu jsem tento blog vlastně zakládala - pomoci vám s přijímacími zkouškami -  rozhodla jsem se, že to napravím a trošku potuním svojí přijímačkovou sekci.


Začala bych nejspíše svojí bloudivou story. Jak jsem již zmiňovala, měla jsem s výběrem školy celkem trable a tak jsem si možná prošla věcmi, se kterými dost lidí zkušenosti nemá. Tím myslím konkrétně profitesty a školní psycholožku, na které bych zde chtěla udělat takovou minirecenzi. 

Asi ne  zrovna každý je na tom se sebepoznáváním tak bídně jako já a pro někomu tahle úvodní kapitolka s přijímačkami zrovna nepomůže, ale nesmím přeci házet všechny no jednoho pytle a už jenom kvůli tomu jednomu člověku z tisíce tento článek smysl má. Navíc přeci musíme brát věci  chronologicky! Takže - nejdůležitější krok č. 1 - ujasnit si priority a cíl a až následující příprava s jasnou motivací a tahem na bránu!


Gingivin příběh ve zkratce:


Chodila jsem na osmileté gymnázium s všeobecným, ale spíše humanitním zaměřením. Byla jsem vášnivá sportovkyně a tak jsem toho upřímně škole moc nedala. Moje studijní výsledky sice nebyly nijak otřesné, vždy jsem se držela průměru. Zároveň jsem ale pro školu neudělala nikdy víc, než bylo potřeba a sbírka dvojek s pár trojkama mi na vysvědčení vždy stačila J (motivace pro průměrňákovi!:))

Zhruba před dvěma lety, tedy někdy na začátku septimy, se mi začala čím dál tím častěji objevovat v hlavě myšlenka „co dál?“. Začalo mě lekat, že všechen volný čas a energii věnuji svým koníčkům a že ze školy neumím vůbec nic (nebyl to jen pocit). Cítila jsem, že se blíží čas, kdy bych se měla rozhodnout, co od života chci - jestli studium a nebo další rozvíjení svého hobby.

Uvažovala jsem přirozeně o tom, že se na veškeré studium vykašlu a budu dělat jen to, co mě baví. Tuhle myšlenku jsem ale posléze zavrhla a rozhodla vydat tou ověřenou a poněkud jistější cestou - vybrat si vejšku a vystudovat jí.

Zpočátku jsem ani nevěděla, jestli se vydat spíše humanitním nebo přírodovědným směrem. (To vysvětluje i moji půlroční účast na právnickém semináři). Oblíbené předměty se totiž časem měnily a většinou to byly prostě ty, ze kterých jsem měla dobré známky ( ale zase  moc často mojí snaze nebo dovednostem neodpovídaly).

Nebyla jsem na nic vysloveně antitalent, zároveň mi nic nešlo ani trošku samo. Moje znalosti byly ve všech předmětech více méně na bodu mrazu. Vše mně bavilo nebo vlastně nebavilo zhruba stejně, ale věděla jsem, že si jsem schopná se zaujmout vlastně čímkoli. (Ne, nyní to nepovažuju za velkou výhodu.)


V průběhu 1. pololetí septimy jsme ve škole hromadně absolvovali „profitesty“. Tehdy jsem jim přikládala velkou váhu a byla jsem připravena se podle jejich výsledků dál zařídit.

Pro ty, kteří nevědí, o co se jedná:


Profitesty bývají často organizovány různými pedagogicko-psychologickými poradnami. Po zaplacení zhruba 100 Kč je vyplníte a podle výsledků vám doporučí budoucí povolání a škola.
Testování trvá několik hodin a ve škole jsme pro něj měli vyhrazený celý den.
Začíná se slohem, kdy si můžete vybrat ze dvou témat. Prvním bylo "popiš tvůj všední pracovní den" - což si podle mě logicky většina lidí, kteří tyto testy absolvují s tím, že chtějí pomoci, představit neumí a druhým tématem byl životopis - který ale podle mě výsledkům moc nepomůže. Dále následují již testy, které zkoumají intelekt, paměť a studijní předpoklady.

Po dokončení testů vám psycholog určí termín, kdy se máte stavit na konzultaci výsledků.

Konzultace trvala zhruba půl hodiny. Rozebrali se výsledky jednotlivých testů a psycholožka setkání ukončí nějakým "závěrem" a doporučení.

Kdybych to měla celé nějak zhodnotit, tak musím zpětně říci, že tyto testy pro mě byly spíše ztrátou času a energie než pomocí. Je sice fajn zjistit, že jste nadprůměrní, s konkrétním výběrem školy vám to ale moc neporadí.
Celé vyhodnocování testů mi přišlo dost povrchní a nekonkrétní - paní prostě jen vzala tabulky a srovnávala mě se zbytkem naší populace. Jelikož jsem psala pouze životopis a nikoli svůj budoucí pracovní den, tak mi zpětně přijde, že si ten sloh ani nepřečetla. Navíc bych i lehce zkritizovala některé typy otázek, které mi přišly dost slaboduché - člověk přesně věděl, co má zakroužkovat, aby mu vyšlo to, co chtěl...


Jelikož mi tedy profitesty moc nepomohly, snažila jsem se dále zjistit, jaké mám možnosti. Radila jsem se s rodiči, kamarády.. na nic jsem nepřicházela. Věděla jsem, že ať se rozhodnu pro jakýkoli obor, budu muset zabrat. Cíle jsem si však nízké nekladla. Nejvíce se mi líbila práva, medicína a veterina. A právě práva byly jednu dobu i mým favoritem! Po půl roce navštěvování právnického semináře jsem si ale uvědomila, že to není nic pro mě. 


Protože jsem byla vážně v rozpacích, tak jsem dokonce párkrát potupně zašla ke školní psycholožce.
Co se psycholožek týče, tak bych je v žádném případě nechtěla házet do jednoho pytle. Myslím si, že rozdíly mezi nimi mohou být doopravdy velké. Nicméně se ale obávám se, že jen málokterá vám jednoznačně řekne, co tedy máte dělat. Možná to není ani v popisu její práce, ale právě to jsem já potřebovala. Její návštěvy vypadaly zhruba tak, že se mě ptala na oblíbené předměty. rodiče, mé záliby.. ale nad těmito věcmi jsem logicky uvažovala už dávno předtím sama. 

Já osobně tedy bohužel opět nemůžu říct, že by mi poradila nebo pomohla, ale jisté vyústění ta setkání měla. Rozhodli jsme se, že se budu orientovat přírodovědným směrem, kterým by mohla být medicína, přírodověda nebo veterina. Jelikož je základní příprava na tyto školy stejná - ovládat látku z biologie, chemie a fyziky, odhlásila jsem se z právnického semináře a začala jsem navštěvovat seminář z chemie a přeorientovávat se.

S chemickým seminářem jsem se rovnou přihlásila i na kurz od Tutoru. Po druhém pololetí, které jsem tedy pro změnu absolvovala v přírodovědném duchu, jsem se více méně pouze ujistila, že neumím vůbec nic.

A to byl první impuls k tomu, abych se na medicínu začala připravovat sama.

O kurzech a přípravě ale až v následujících článcích, které už pro vás budou mít možná stěžejnější význam :)


Na konec bych vám chtěla dát pár následujících rad:


Komunikujte s ostatními. Snažte se zjistit, jaké možnosti máte. V dnešní době je výběr co se škol, oborů a uplatnění týče nesmírně široký. Vysoké školy nejsou jenom práva, medicína a VŠE a s každou touto školou můžete dále nakládat dosti různě.

Snažte se doopravdy poznat samy sebe. Co VÁS baví, co Vás bude zajímat, těšit a co vás bude naplňovat.

Snažte se zároveň rozhodnout pokud možno brzy a začít s časnou přípravou. Do této přípravy se ale počítá i "dávat pozor při hodinách". Ano, mě se taky zdálo, že výuka ve škole je mi k ničemu, ale věřte tomu, že když pochopíte školní látku, je to ten nejlepší základ, pro vyzrání nad otázkami v přijímacích testech!

Roz-VRHY

Pokud jste si dlouho nevrhli (ať už předmětem, či do mísy) nebo vás pouze zajímá příkladný rozvrh prváka na zubnim - zkoukněte naše rozvrhy. 


Pro orientaci - jsme rozděleni do 4 kruhů, jejichž čísla jsou v levém sloupci. Zbytek je myslím v celku pochopitelný.

Koncem minulého týdne nám byl s jistým zpožděním konečně sdělen rozvrh a ano, ve škole budeme trávit času celkem dost. Ale už mezi důvody proč jít na medicínu jsem zmiňovala, že nudit se rozhodně nebudeme a  že nám medicína život pěkně naplánuje. Takže rozvrhem se můžeme nyní trochu rozvrhat, protože důvodů k vrhání bude ještě jistě dost během školního roku..

A omluvte mojí prudkou vtipnost, nyní na mě padla jistá známá, ne příliš častá rozverná nálada, kterou doprovází pocit neohroženosti.

Mějte hezký zbytek dne a můžete se snad těšit na další serióznější a užitečnější články!

pondělí 7. září 2015

Seznámeni v Poříčí!

Ano, sedím tu v obýváku, vyčerpaná, ale najedená, před pár hodinami přijetá. Po odklikání množství fejsbukových žádostí o přidání mezi přátele, jsem se rozhodla dát do psaní o tom, jaké to vlastně bylo.



Dojmů a zážitků je spousta. Teď je ještě zformulovat do pár alespoň trochu čitelných odstavců.


Začněme hyperbolickým souhrnem mých emocí: 


Musím se přiznat, že se mi původně na seznamovák moc nechtělo. (Měla jsem pocit, že seznamovák je první krok do začátku školy a přece jenom úplně "vyprázdninovaná" jsem si ještě nepřišla.) ALE, po tom, co jsem poznala fakt nemálo fajn lidí a dostala informace o tom, co vše je na fakultě možné, musím říci, že se vskutku těším.


Plzeňské "Dobronice" se konají v Horním Poříčí. Ano, Plzeň je originál. Jedná se o pěkný, čistý, dobře vybavený areál UK, umístěný v přírodě u řeky. Bydlí se v chatkách, k dispozici je mnoho hřišť - můžete si zde zahrát téměř vše od ping pongu po beach volleybal. Milou společnost vám poskytnou zdejší zdomácnělé kachny :).



Náplní našeho kurzu byly zpočátku seznamovací hry, sportovní aktivity (počasí jak stvořené), medická olympiáda, bujaré večery a vše zakončilo to nejlepší překvapení ve formě "křtu mediků".


Jak to šlo popořadě:


Vše začalo zhruba v 11.00, kdy jsme se zde konečně všichni sešli. Někdo přijel busem z Bolevce, někdo po své ose.

Na začátku jsme dostali plzeňská trička a poté následoval první (pro některé lehčí či složitější) úkol - rozdělit se po trojicích do chatek. Po rozpačitějším roztřídění jsme si vyslechli motivační přednesy významných tváří naší fakulty. Dokonce se na premiéru dostavil i samotný děkan.

Po obědě následovalo dělení další, tentokrát do 6 soutěžních skupin a následovaly tradiční, ale svou roli plnící poznávací hry.

Na ně nadále navazovaly již zmíněné sporty. Celkově se jich ve dvou dnech a 6 skupinách vystřídalo 6 - volejbal, fotbal, basket, fitness, tenis, kánoe dále jsme mohli vyzkoušet i florbal a ping pong. Lekce byly vedeny učiteli tělocviku naší fakulty a musím říci, že to byla zábava. (Až na to, že jste díky vyšším teplotám měli například na basketbalovém hřišti chvílemi pocit, že vám vzplane hlava..)

Po večeři následovaly přednášky od našich starších kolegů, kteří nás informovali o prváckých předmětech a zkouškách, medických organizacích, mimoškolních aktivitách a jiných věcech, které se studentovi v prvním ročníku a v novém městě mohou hodit :).

Druhý den začínal relativně brzkou snídaní (ano, nebylo to jedno z nejlepších vstávání) na niž navazovala "medická olympiáda". Opět musím vychválit naše organizátory, protože jejich nápadité úkoly byly doopravdy zábavné :) Po obědě jsme dojeli náš sportovní maraton a večer bylo vyhlášení nejúspěšnějších skupin.

Zlatým hřebem našeho seznamováku byl "křest mediků". Musím říci, že pro mě bylo pomalu těžký při našem hromadném sňatku s Čihákem neuronit slzičku.

A závěrem:


Účast na seznamovacích kurzech všem vřele doporučuji! Pokud chcete poznat nové spolužáky a zároveň něco zažít, není nad čím váhat.


Teď už zbývají jen velké díky všem organizátorům, kteří s námi trávili svůj volný čas a věnovali tolik úsilí přípravě. Stálo to za to!